Skip to main content

Co je to charakter a proč na něm záleží?

PROČ NA CHARAKTERU ZÁLEŽÍ?

„Člověk učený, ale nemravný jest břemenem země.“
J. A. Komenský

Charakter chápeme jako celistvý soubor rysů, dispozic či ctností, které utvářejí morální povahu člověka.

Výchova charakteru (dále také VCH) usiluje o pozitivní rozvoj ctností. Slovy J. A. Komenského:

„Znát dobré, chtít dobré, konat dobré, a to i když se nikdo nedívá“.

Výchova charakteru zahrnuje všechny explicitní i implicitní výchovné aktivity, které napomáhají rozvoji morálních, občanských, kognitivních a výkonových ctností člověka.

CO JE TO VÝCHOVA CHARAKTERU?

Koncept výchovy charakteru vychází z celostního pojetí člověka a společnosti. Společnost jako celek se nebude dobře dařit bez dobrých, tj. charakterních jedinců. Proto společnost, která prospívá, výchovně pečuje o charakter svých členů. Péče o charakter vychovávaného je právě tak důležitá jako péče o charakter vychovatele.

Výchova charakteru se odehrává především v rodině, sekundárně v širší komunitě a kultuře, včetně školy, a probíhá po celý život. Ve škole se výchova charakteru uskutečňuje napříč všemi předměty (i když někde je posílena samostatným předmětem typu etická výchova, osobnostně-soc. vých. apod.). Pedagog, ať vyučuje cokoliv, vždy také působí na charakter dítěte. Otázka tedy nezní, „zda“ je v edukačním procesu charakter formován, ale „jak“ – dělá to pedagog nebo škola promyšleně, cíleně, organizovaně, nebo nevědomě, reaktivně a nahodile?

JAK SE „UČÍ“ CHARAKTER?

Charakter se formuje třemi základními procesy, v angličtině říkají „caught, taught and sought“. Slovní hříčka se trochu ztrácí v překladu, ale pokusíme se o to: Charakter lze „pochytit“ (caught), pokud je výchova charakteru nenutilnou součástí kultury a étosu školního prostředí. Lze jej i přímo „vyučovat“ (taught), pokud je zakotven ve veškeré pedagogické praxi školy.

A o charakter lze také „usilovat“ (sought) prostřednictvím záměrně vybraných zkušeností a zážitků, k nimž dochází jak v rámci formálního kurikula, tak mimo něj. Nejde tedy o jednu zázračnou metodu, jednu zázračnou hodinu, jednoho zázračného učitele, ale o celistvý a dlouhodobý proces.